Nikoho nepřekvapilo, že Charlie neměl žádných námitek proti tomu, abych jela do La Push na táborák. Jacob hulákal s neskrývaným nadšením, když jsem mu tu novinu zavolala, a vypadalo to, že je ochotný podřídit se Edwardovým bezpečnostním opatřením. Slíbil, že se s námi setká na dělicí čáře v šest hodin.
Po krátké vnitřní debatě jsem už dřív usoudila, že svoji motorku neprodám. Vezmu ji zpátky do La Push, kam patří, a až ji nebudu potřebovat… no, pak budu trvat na tom, aby měl Jacob ze své práce nějaký užitek. Může ji prodat nebo dát nějakému kamarádovi. To mi bylo jedno.
Dnešní večer se zdál jako dobrá příležitost k vrácení motorky do Jacobovy garáže. S tím, jak ponuře jsem poslední dobou zvažovala svoje vyhlídky, mi každý den připadal jako možná poslední šance. Neměla jsem čas oddalovat jakýkoliv, třeba i sebemenší úkol.
Edward jenom přikývl, když jsem mu vysvětlila, co chci, ale měla jsem pocit, že mu v očích problesklo zděšení. Věděla jsem, že z představy, jak jezdím na motorce, není o nic nadšenější než Charlie.
Jela jsem za ním k nim domů, do garáže, kde jsem motorku nechala. Až když jsem zastavila náklaďáček a vystoupila, uvědomila jsem si, že to zděšení tentokrát asi nesouviselo s mou bezpečností.
Vedle mé malé stařičké motorky stál stroj, který ji naprosto zastiňoval. Říkat té mašině motorka mi nepřipadalo příliš spravedlivé, protože nepatřila do stejné rodiny jako má náhle omšele vypadající chudinka.
Tahle byla velká, krásná a celá stříbrná a i v klidu dávala tušit, že je taky pekelně rychlá.
"Co je tohle?"
"Nic," zamumlal Edward.
"Nevypadá to jako nic."
Edward se tvářil, jako by neuměl do pěti počítat; viděla jsem, že se bude snažit rychle to smést ze stolu. "No, nevěděl jsem, jestli si s kamarádem navzájem odpustíte, a říkal jsem si, že by sis i přesto ráda občas zajezdila na motorce. Přišlo mi, že tě to baví. Tak mě napadlo, že bych mohl jezdit s tebou, kdybys chtěla." Pokrčil rameny.
Zírala jsem na tu krásnou mašinu. Vedle ní vypadala moje motorka jako rozbitá tříkolka. Pocítila jsem náhlou vlnu smutku, když jsem si uvědomila, že to není špatná analogie toho, jak asi vedle Edwarda vypadám já.
"Nedokázala bych s tebou udržet tempo," zašeptala jsem.
Edward mi dal ruku pod bradu a přitáhl si můj obličej, aby mi viděl do očí. Jedním prstem se snažil vytáhnout mi koutek úst vzhůru.
"Já bych držel tempo s tebou, Bello."
"To by tě moc nebavilo."
"Jasně že bavilo, kdybychom byli spolu."
Kousla jsem se do rtu a na chvilku si to představila. "Edwarde, kdyby sis myslel, že jedu moc rychle, nebo kdybych ztratila nad motorkou kontrolu nebo něco takového, co bys udělal?"
Zaváhal a snažil se vymyslet správnou odpověď. Věděla jsem, jak by se zachoval: prostě by našel nějaký způsob, jak mě zachránit, než bych se stačila vybourat.
Pak se usmál. Vypadal uvolněně, jen na očích jsem poznala, že je trochu napjatý.
"Na motorce prostě jezdíš s Jacobem. Už to chápu."
"Jeho tolik nezpomaluju, víš. Možná, kdybych se snažila…"
Pochybovačně jsem se podívala na stříbrnou motorku.
"S tím se netrap," řekl Edward a pak se vesele zasmál. "Viděl jsem Jaspera, jak ji obdivuje. Možná je načase, aby objevil nový dopravní prostředek. Koneckonců, Alice má teď nové porsche."
"Edwarde, já -"
Přerušil mě rychlým polibkem. "Říkal jsem, aby ses tím netrápila. Ale mohla bys pro mě něco udělat?"
"Cokoliv chceš," slíbila jsem honem.
Pustil můj obličej, naklonil se přes velkou motorku a vytáhl něco, co tam měl zastrčené.
Vyndal dvě věci, jednu černou a beztvarou, druhou červenou a snadno identifikovatelnou.
"Prosím," řekl a obdařil mě oslnivým pokřiveným úsměvem, kterému jsem nedokázala nikdy odolat.
Vzala jsem si rudou přilbu a potěžkala ji v rukou. "Budu vypadat hloupě."
"Nebudeš. Budeš vypadat jako chytrá holka, která nechce přijít k úrazu." Tu černou věc si hodil přes ruku a pak mi vzal obličej do dlaní. "Mám teď v rukou něco, bez čeho nedokážu žít. Mohla by ses o to postarat."
"Dobře, fajn. Co je to druhé?" zeptala jsem se podezíravě.
Zasmál se a rozložil přede mě nějakou bundu s vycpávkami. "To je motoristická bunda. Slyšel jsem, že silniční lišej je docela nepříjemný, tedy ne že bych ho sám poznal."
Podal mi ji. S hlubokým povzdechem jsem si stáhla vlasy a narazila si helmu na hlavu. Pak jsem prostrčila paže rukávy bundy. Zatáhl mi zip, kolem rtů mu pohrával úsměv, a ustoupil o krok dozadu.
Cítila jsem se neohrabaně.
"Buď upřímný, jak děsně v tom vypadám?"
Ustoupil ještě o krok a našpulil rty.
"Tak zle, jo?" zamumlala jsem.
"Ne, ne, Bello. Vlastně…" Zdálo se, že hledá správné slovo. "Vypadáš… sexy."
Zasmála jsem se nahlas. "Jasně."
"Opravdu, velice sexy."
"Říkáš to jenom proto, abych ji nosila," bručela jsem. "Ale to nevadí. Máš pravdu, je to rozumnější."
Ovinul paže kolem mě a přitáhl si mě do náruče. "Jsi blázínek. Proto jsi asi tak kouzelná. Ačkoliv přiznávám, tahle helma má svoje nedostatky."
A pak mi ji stáhl, aby mě mohl políbit.
Když mě Edward o chvilku později vezl do La Push, uvědomila jsem si, že mi tahle nevídaná situace připadá zvláštně povědomá. Trvalo mi chvíli, než jsem přišla na to, odkud pochází to déjà vu.
"Víš, co mi to připomíná?" zeptala jsem se. "Je to, jako když jsem byla malá a Renée mě posílala k Charliemu na prázdniny. Připadám si, jako by mi bylo sedm."
Edward se zasmál.
Neřekla jsem to nahlas, ale největší rozdíl mezi oběma situacemi byl v tom, že Renée s Charliem teď spolu lépe vycházeli.
Asi na půli cesty do La Push jsme zabočili a spatřili Jacoba, jak se opírá o bok červeného volkswagenu, který si sám postavil z kousků šrotu. Jacobův pečlivě neutrální výraz roztál do úsměvu, když jsem mu z předního sedadla zamávala.
Edward zaparkoval volvo třicet metrů od něj.
"Zavolej mi, až budeš připravená jet domů," řekl. "Budu tady."
"Neopozdím se," slíbila jsem mu.
Edward vytáhl z kufru auta motorku a moje nové vybavení - nechápala jsem, jak se to tam mohlo vejít. Ale když má někdo sílu provozovat kejkle s celými náklaďáky, s malou motorkou si hravě poradí.
Jacob všechno bez hnutí sledoval, jeho úsměv byl pryč a z výrazu temných očí nebylo poznat, co si myslí.
Nacpala jsem si přilbu pod paži a bundu hodila přes sedlo.
"Máš všechno?" zeptal se Edward.
"Jasně," ujistila jsem ho.
Vzdychl a naklonil se ke mně. Zvedla jsem tvář k polibku na rozloučenou, ale Edward mě zaskočil, pevně mě objal a líbal se stejným nadšením jako předtím v garáži - za chvíli jsem lapala po dechu.
Pak se něčemu zasmál a pustil mě.
"Sbohem," loučil se. "Ta bunda ti vážně sluší."
Když jsem se od něj odvracela, měla jsem pocit, že jsem v jeho očích zahlédla něco, co nebylo určeno mně. Nemohla jsem říct s určitostí, co to přesně bylo. Možná starost. Snad dokonce panika. Ale asi jsem jenom dělala z komára velblouda jako obvykle.
Cítila jsem na zádech jeho pohled, jak jsem tlačila motorku k neviditelné hranici mezi upíry a vlkodlaky, za kterou na mě čekal Jacob.
"Co to má znamenat?" zavolal na mě a měřil si mou motorku nejednoznačným pohledem.
"Myslela jsem, že bych ji měla vrátit, kam patří," odpověděla jsem.
Vteřinku se nad tím zamyslel a pak se mu po tváři rozlil široký úsměv.
Poznala jsem přesný bod, kdy jsem vstoupila na území vlkodlaků, protože se Jacob odlepil od auta a rychle ke mně třemi dlouhými kroky přiskočil. Vzal mi motorku, postavil ji na stojánek a objal mě, až jsem si připadala jako ve svěráku.
Zaslechla jsem zavrčení motoru volva a snažila jsem se vyprostit.
"Nech toho, Jaku!" lapala jsem po dechu.
Zasmál se a postavil mě na zem. Otočila jsem se, abych zamávala na rozloučenou, ale stříbrné auto už mizelo za zatáčkou.
"Prima," komentovala jsem to lehce nakvašeným hlasem.
Vykulil oči s předstíranou nevinností. "Co ti vadí?"
"Je to od něj moc hezké, tak snad nemusíš pokoušet štěstí."
Zase se zasmál, hlasitěji než předtím - moje slova mu připadala opravdu legrační, i když jsem nechápala, v čem ten vtip vězí. Obešel Rabbita a přidržel mi otevřené dveře.
"Bello," řekl nakonec a dveře za mnou zabouchl, "nemůžeš pokoušet něco, co nemáš."