close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 23. pokran

23. ledna 2010 v 10:52 |  Rozbřesk - Kniha 3. /Bella
"Už jsi někdy viděl obdobu toho, že by sebeovládání bylo něčím talentem?" zeptal se Edward Carlislea. "Opravdu si myslíš, že je to dar, nebo je to jenom výsledek její přípravy?"
Carlisle pokrčil rameny. "Je to trochu podobné tomu, čeho byla vždy schopná Siobhan, i přestože ona by to darem nenazvala."
"Siobhan, tvoje přítelkyně z irského klanu?" zeptala se Rosalie. "Neměla jsem ponětí o tom, že dokázala něco výjimečného. Myslela jsem, že to Maggie byla v jejich skupině ta talentovaná."
"Ano, Siobhan si myslí to samé. Ale ona si nějakým způsobem určí svoje cíle a pak je téměř... vůlí promění ve skutečnost. Považuje to za dobré plánování, ale mě vždy zajímalo, jestli v tom není něco víc. Jako například když k nim přibrala Maggie. Liam byl velmi teritoriální, ale Siobhan chtěla, aby to fungovala a tak to fungovalo."
Edward, Carlisle a Rosalie se usadili do křesel, jak pokračovali v diskuzi. Jacob seděl ochranitelsky vedle Setha a vypadal znuděně. Stylem, jakým mu spadla víčka, jsem si byla jistá, že už nebyl při vědomí.
Poslouchala jsem, ale moje pozornost byla rozdělena. Renesmee mi stále povídala o svém dnu. Stála jsem s ní u okna, automaticky ji houpajíc v náručí, a dívaly jsme se jedna druhé do očí.
Uvědomila jsem si, že ostatní neměli žádný důvod posadit se. Bylo naprosto pohodlné stát. Bylo to stejně příjemné jako být natáhnutá v posteli. Věděla jsem, že bych byla schopná tady stát klidně celý týden bez jediného pohnutí a na konci sedmého dne bych se cítila stejně uvolněně jako na začátku.
Museli sedět ze zvyku. Lidé by si všimli někoho, kdo by stál hodiny bez sebemenšího přenesení váhy z jedné nohy na druhou. Teď jsem dokonce viděla, jak si Rosalie projíždí prsty ve vlasech a jak Carlisle zkřížil nohy. Malé pohyby, aby nebyli tak příliš strnulí, tak příliš upíři. Budu muset dávat pozor na to, co dělali a začít trénovat.
Přesunula jsem svoji váhu na levou nohu. Připadalo mi to tak hloupé.
Možná se jen snažili nechat mě chvíli o samotě s mým miminkem - tak o samotě, jak jen bylo bezpečné.
Renesmee mi pověděla o každé minutě svého dne. Z průběhu jejích myšlenek jsem měla pocit, že chtěla, abych ji znala stejně tak moc, jako jsem si to přála já. Trápilo ji, co všechno jsem propásla - jako vrabce, kteří hopsali blíž a blíž, když ji Jacob držel v náručí, když oba stáli velice klidně poblíž jednoho velkého bolehlavu; k Rosalie by ti ptáčci tak blízko nepřišli. Nebo tu odporně přeslazenou bílou hmotu - dětskou stravu - kterou Carlisle naplnil její láhev; smrdělo to jako kyselé bláto. Nebo píseň, kterou ji Edward pobrukoval a která byla tak nádherná, že ji pro mě Renesmee přehrála ještě dvakrát; byla jsem překvapená, že jsem byla v pozadí té vzpomínky, dokonale nehybná, ale stejně slušně potlučená. Zachvěla jsem se při vzpomínce na ty chvíle z mé vlastní perspektivy. Ten nesnesitelný oheň...
Uplynula téměř další hodina - ostatní byli stále ještě plně zaujati jejich diskuzí, Seth a Jacob v souladu pochrupovali na pohovce - když příběhy z Renesmeeiných myšlenek začaly zpomalovat. Staly se okolo okrajů jemně rozmazané a přestaly být soustředěné, než dospěly ke svému závěru. Už už jsem chtěla, plná hrůzy, vyrušit Edwarda - nebylo s ní něco v pořádku? - když v tom její víčka zamžikala a zavřela se. Zívla, její plné růžové rtíky se roztáhly do O a její oči už se neotevřely.
Její ruka spadla z mé tváře, jak se ponořila do spánku - její víčka měla světle levandulovou barvu, jakou mívají jemné obláčky mraků před východem slunce. Opatrně, abych ji neprobudila, jsem pozvedla její ruku zpět ke své tváři a zvědavě ji tam přidržela. Nejdříve se nic nedělo, ale pak, po několika minutách, se v jejích myšlenkách mihotaly barvy, třepetající se jako dlaně plné motýlů.
Uchváceně jsem sledovala její sny. Nebyl v nich žádný smysl. Jenom barvy, tvary a tváře. Těšilo mě, jako často se moje tvář - obě mé tváře, ošklivá lidská a úžasná nesmrtelná - vynořovala v jejich podvědomých myšlenkách. Častěji než Edwardova nebo Rosaliina. Stála jsem bok po boku Jacobovi; snažila jsem si to nepřipouštět.
Poprvé v životě jsem porozuměla tomu, jak mě mohl Edward noc co noc pozorovat, jen aby mě slyšel mluvit ze spaní. Mohla bych sledovat Renesmeeiny sny do nekonečna.
Změna v Edwardově hlasu upoutala moji pozornost, když řekl: "Konečně," a stočil svůj pohled směrem z okna. Venku byla hluboká nachová noc, ale viděla jsem stejně daleko jako předtím. Nic nezůstalo skryto v temnotě, všechno jen změnilo barvy.
Leah, stále se mračící, se zvedla a vplížila se pod keř, jen co se Alice objevila na druhé straně řeky. Alice se zhoupla na větvi vpřed a zase zpět jako nějaký artista na vysuté hrazdě, dotýkajíc se svýma rukama prsty u nohou, a pak vymrštila svoje tělo v ladný přímý skok přes řeku. Esme skočila spíše tradičním skokem, zatímco Emmett si to namířil skrz vodu, stříkajíc tak daleko, že cákance vody dopadaly na zadní okno. K mému překvapení je následoval Jasper, jeho vlastní zdatný skok se zdál být decentnější, dokonce jemnější, v porovnání s ostatními.
Široký úsměv, který se Alici roztáhl po obličeji, mi byl neurčitým, zvláštním způsobem povědomý. Všichni se na mě najednou usmívali - Esme sladce, Emmett pln vzrušení, Rosalie trochu vznešeně, Carlisle shovívavě a Edward v očekávání.
Alice skočila do pokoje před všemi ostatními, ruku nataženou před sebou. Netrpělivost kolem ní vytvářela téměř viditelnou auru. V dlani měla obyčejný mosazný klíč, kolem kterého byla omotána přehnaně veliká růžová, saténová mašle.
Natáhla ruku ke mně a já automaticky sevřela Renesmee pevněji v mé pravé paži, takže jsem mohla otevřít levou ruku. Alice do ní upustila klíč.
"Všechno nejlepší!" zazpívala.
Zakroutila jsem očima. "Nikdo nezačíná počítat narozeniny v daný den narození," připomněla jsem ji. "Tvoje první narozeniny jsou přesně rok ode dne narození, Alice."
Její úsměv se proměnil v samolibý. "Ale my neoslavujeme tvoje upíří narozeniny. Ještě ne. Dnes je třináctého září, Bello. Všechno nejlepší k tvým devatenáctým narozeninám!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama