close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 25. Laskavost

23. ledna 2010 v 10:54 |  Rozbřesk - Kniha 3. /Bella
Bylo to jen chvilku po tom co mi Edward připomněl moje priority.
Řekl jen jedno slovo.
"Renesmee…"
Povzdechla jsem si. Určitě se brzo probudí.Musí být skoro sedm.Hledala mě?
Najednou panika zmrazila moje tělo.Jak bude vypadat dnes?
Edward pocítil rozptýlení. "Vše je v pořádku ,lásko. Obléknem se a zpátky v domě budeme za 2 vteřiny."
Asi jsem vypadala jako karikatura, tím jak sem vyskočila a pak se podívala na něho - jeho diamantové tělo se slabě třpytilo v pronikavém světle - a pak na západ, kde Renesmee čekala, pak zase na něj , pak směrem k ní, moje hlava házela ze strany na stranu víc jak desetkrát za vteřinu. Edward se usmál ale nesmál,byl to silný muž.
"Záleží jen na rovnováze, lásko. Jsi ve všem tak dobrá, nepředstavoval jsem si, že to dá tolik práce brát to v perspektivně."
"A máme celou noc, že?"
Široce se usmál. "Myslíš, že bych tě mohl vzít převléct, když tu ještě není skříň?"
Bylo by už moc dostat mě skrz denní světlo.Měla bych balancovat s touto ohromující, zničující touhou,jako že bych mohla být dobrá - bylo těžké myslet na to slovo.
Ačkoli Renesmee byla velmi skutečná a podstatná v mém životě, bylo stále obtížné myslet na sebe samu jako na matku.
Předpokládám, že kdokoliv cítil to samé jako já, ačkoliv bez 9 měsíců, které máme pro užití té představy. A s dítětem, které se mění každou hodinu.
Myšlenka na Renesmeein rychlý život mě zase okamžitě vystresovala.
Nikdy jsem nepřestala myslet na ty dvojité ozdobně vyřezávané dveře, které zachytily můj dech před zjištěním co Alice udělala.Jen jsem vrazila skrz ně, se záměrem vzít si to první, co se mi připlete pod ruce. Nevěděla jsem že to nebude tak lehké.
"Které z nich jsou moje?"zasyčela jsem. Jak sliboval , pokoj byl větší než naše ložnice. Možná byl větší než všechny pokoje v domě dohromady, ale rychle jsem se uklidnila.uviděla jsem stručný duševní záblesk do Alice snažící se přesvědčit Esme na ignoraci klasických rozměrů o dovolení téhle zrůdnosti.
Divila jsem se jak to Alice vyhrála.
Vše bylo zabaleno v oděvních taškách, starodávných a bílých v řadě za sebou.
"Jak nejlíp tak všechno, ale tahle polička "dotknul se tyče, která se táhnula podél poloviční zdi nalevo ke dveřím "je tvoje."
"Všechno tohle?"
Pokrčil rameny.
"Alice," řekli jsme společně. On řekl její jméno jako vysvětlení, já jako kletbu.
"Fajn,"mumlala jsem a rozepnula jsem zip zavřené tašky. Zabručela jsem když jsem uvnitř uviděla až na zem dlouhé hedvábné šaty - miminkovská růžová.
Nalézt něco normálního na sebe by mi zabralo celý den.
"Pomůžu ti," nabídl se Edward. Pozorně čichal ve vzduchu a pak následoval nějakou vůni na konec toho dlouhého pokoje.Byla tam vestavěna skříň. Začal čichat znova, otevřel a vytáhl.S vítězným úšklebkem mi obratně nabídl seprané džíny.
Proplula jsem k němu "Jak jsi to udělal?"
"Džínovina má vlastní vůni jako cokoliv jiného. Teď ....strečovou bavlnu?"
Následoval svůj nos k poloviční poličce, vyhrabujíc bílé triko s dlouhým rukávem. Hodil ho po mě.
"Dík," řekla jsem ohnivě. Vdechovala jsem každou barvu , abych si zapamatovala vůni pro budoucnost v tomhle bláznivém šatníku. Pamatuji si hedvábí a satén, budu se snažit jim vyhýbat.
Trvalo mu to jen sekundu najít vlastní oblečení - když jsem ho neviděla neoblečeného, zapřísáhla jsem se že není nic krásnějšího než Edward v jeho khaki kalhoty a bledě béžový svetr - a pak mě vzal za ruku. Skočili jsme přes skrytou zahradu, přeskočili lehce kamennou zeď a trefili jsme do lesa mdlým sprintem. Natáhla jsem volnou ruku, mohli bychom závodit zpět. Teď mě nechal zvítězit.
Renesmee byla vzhůru. Seděla na zemi s rose a Emettem visícím nad ní, hrající si s malou hromadou zkrouceného stříbra. Měla rozbitou lžíci v pravé ruce.Hned jak mě spatřila skrz sklo, zahodila lžíci na zem - kde zanechala ve dřevě škrábanec - a zamířila pánovitě mým směrem. Její obecenstvo se rozesmálo; Alice, Jasper , Esme a Carlisle seděli na pohovce, sledujíc jí jako nějaký poutavý film.
Byla jsem skrz dveře dřív než jejich smích sotva začal, skákajíc přes pokoj a beroucí ji nahoru z podlahy ve stejné vteřině. Široce jsme se na sebe usmívaly.
Byla jiná, ale ne moc. Zase trochu delší, její proporce se rozšiřovaly z maminkovských na dětské.Její vlasy byly delší o čtvrt palce, kudrliny energické jako jaro se všemi pohyby.Chtěla bych moji představivost nechat běžet divoce zpět na výlet a představit si to horší. Díky za moje přehnané obavy, tyto malé změny byly téměř útěchou. Dokonce i bez Carlislových měření bych si byla jistá, že se mění pomaleji než včera.
Renesmee poklepala moje tváře. Soupeřila jsem. Byla zase hladová.
" Jak dlouho už je vzhůru?" zeptala jsem se jak Edward zmizel do kuchyně. Byla jsem si jistá že tam jde proto, aby jí připravil snídani, když uviděl na co myslela tak čistě jako já. Zajímala jsme se jestli by si někdy všiml jejího malého škubnutí, když by byl jen jeden jediný kdo ji zná. Jemu by to pravděpodobně přišlo jako slyšet kohokoliv jiného.
"Jen pár minut," řekla Rose. "Chtěli jsme tě zavolat brzo. Ptala se po tobě - dožadovala by byl lepší popis. Esme obětovala její druhý nejlepší stříbrný servis pro pobavení téhle malý příšerky." Rose se usmála na Renesmee uspokojující láskou, že kritika byla úplně beztížná.
"Nechtěli jsme tě….ehm,rušit."
Rasalie si kousla rty a dívala se jinam, snažila se nesmát.Mohla jsem cítit Emmettův tichý smích za mnou, posílal vibrace skrz základy tohoto domu.
Držela sem bradu nahoře. "Musíme zařídit ihned tvůj pokoj," říkala jsem Renesmee. " Bude se ti to tam líbit. Je to kouzelné." Koukla sem na Esme. "Moc děkuji Esme . Je absolutně perfektní."
Než mohla Esme odpovědět se Emmett zase rozesmál - tentokrát to nebylo potichu.
"Takže pořád stojí?" zvládl vypustit z pusy mezi řehtáním. " Já myslel že vy dva budete klepat štěrk ještě teď . Co jste vlastně dělali minulou noc? Diskutovali o národním dluhu?" zařval smíchy.
Zaskřípala sem zubama a připomněla sem si negativní následek když jsem včera dostala ze sebe moji náladu. Samozřejmě Emmett nebyl tak křehký jako Seth…
Myšlení na Setha mě znejistilo. "Kde jsou dnes vlci?" Podívala jsem se z okna, ale žádné znamení příchodu Leah.
"Jacob odstartoval dneska pěkně brzo," řekla mi Rosalie, její čelo se trochu zamračilo. "Seth ho následoval."
"Co ho naštvalo?" zeptal se Edward když přinesl Renesmee hrnek. V paměti Rosalie musí být víc, mohla sem to poznat z jejího výrazu.
Bez dechu jsem dala Renesmee Rosalii. Se super sebekontrolou, možná, ale nebylo na výběr.Budu schopná jí nakrmit, ale teď ještě ne.
"Nevím..nebo sem se spíš nestarala," zabručela Rosalie, ale na Edwardovu otázku odpověděla úplně. "Koukal jak Nessie spí , měl otevřenou pusou jak debil a pak najednou vyskočil na nohy bez jakéhokoliv vyvolání - toho sem si všimla no - a vyřítil se ven.Byla jsem ráda, že jsme se ho zbavili. Čím víc času tady tráví tím je menší šance že odstraníme ten smrad."
"Rose,"Esme mírně peskovala.
Rosalie pohodila vlasy "Přepokládám že na tom nezáleží. Nebudeme tu moc dlouho."
"Klidně řeknu, že možná bychom měli jít rovnou do New Hampshiru a dát věci do pořádku," řekl Emmett, samozřejmě pokračujíc v dřívější konverzaci. "Bella se už registrovala na Dartmouth. Nevypadá, že by dlouho nebyla schopná ovládat školu." Otočil se a podíval se na mě se škádlivým úšklebkem."Jsem si jistý že budeš ve třídě jednička, zřejmě tady není pro tebe nic zajímavého kromě studování v noci."
Rosalie se zahihňala.

Neztrať rovnováhu, neztrať rovnováhu, zpívala sem si pro sebe. Byla jsem pak na sebe pyšná, že jsem zachovala chladnou hlavu.

Byla jsem velmi překvapená, že Edward ne.
Zavrčel - náhlý, šokovaně skřípavý zvuk - a nejčernější zuřivost se z jeho výrazu valila jako bouřkové mraky.
Předtím nikdo z nás neodpověděl, Alice byla na nohou.
"Co to udělal?Co to ten pes udělal, že vymazal celý rozvrh na dnešní den? Já vůbec NIC nevidím. Ne!" Vystřelila na mě letmý mučednický pohled. "podívej se na sebe! Potřebuješ mě, abych ti ukázala jak používat šatnu."
Na sekundu jsem byla vděčná za cokoliv až na Jacoba.
A pak se Edwardovy ruce zatnuly v pěsti a vrčel, "Řekl to Charliemu. Myslí si že Charlie ho poslechne. Přijdou sem. Dnes."
Alice řekla slovo, které znělo velmi zvláštně z jejího trylkování , ušlechtilého hlasu, a pak ,zastřená v pohybu, vyrazila ven ze zadních dveří.
"Řekl to Charliemu?"zalapala jsem po dechu. "Ale ..nerozuměl? Jak to mohl udělat?" Charlie o mě nemohl vědět! O upírech!To by ho zařadilo a udeřilo do seznamu, že ani Cullenovi mu z něho nemohou pomoci. "Ne!"
Edward promluvil skrz zuby."Jacob je teď na cestě."
Muselo začít pršet dál na východě.Jacob přišel dveřmi, třesoucí svými mokrými vlasy jako pes, zatracené kapičky na koberci a na pohovce kde dělaly trochu okolo šedé skvrny na bílém. Jeho zuby se třpytily zase na tmavých rtech; jeho oči byly jasné a vzrušené.Chodil trhavými pohyby jako kdyby byl celý rozrušený z toho že mému otci zničil život.
"Čau lidi,"pozdravil nás,šklebíc se.
Bylo perfektní ticho.
Leah a Seth proklouzli za ním, v jejich lidské podobě - nyní; obě z jejich rukou byly roztřesené s napětím v místnosti.
"Rose," řekla jsem a natáhla moje ruce. Bezeslova mi Rosalie předala Renesmee. Tiskla jsem si jí k mému nehybnému srdci , držíc jí jako talisman proti unáhlenému chování.Měla bych si jí nechat v mých rukách až do doby než si budu jistá mým rozhodnutím zabít Jacoba, které bylo radši založeno na zcela rozumném soudu než na zuřivosti.
Byla velmi tichá, poslouchala a koukala se. Jak moc rozumí?
"Charlie tady bude brzo," promluvil ke mně Jacob uvolněně."Jen pozor!Předpokládám, že Alice ti dá sluneční brýle nebo něco takového."
"Nepředpokládáš nějak moc?,"prskala jsem přes zuby "Co. Jsi. To. Udělal?"
Jacob se váhavě usmál, ale ještě trochuukončil odpověď skutečně. "Blondýna a Emmett mě vzbudili toto ráno a povídali si o všech tvých posunech přes terén.Jako já bych tě mohl opustit. Charlie byl ta nejtěžší otázka,nemám pravdu? Tak problém vyřešen."
"Uvědomuješ si co jsi udělal?Nebezpečí, do kterého si ho vystavil?"
Zafuněl "Já ho nevystavil nebezpečí. Kromě tebe. Ale ty máš nějaký druh mimořádné sebekontroly, že? Není to dobrý jako čtení myšlenek kdyby ses ptala. Mnohem méně vzrušující."
Edward se přesunul, skákajíc přes pokoj aby dostal Jakobův obličej. Ačkoliv byl o půl hlavy menší než Jacob , Jacob se nahnul pryč od jeho ohromujícího hněvu jako když Edward je věží nad ním.
"To byla jenom teorie, psisko,"vrčel." Myslíš , že bychom to měly otestovat na Charliem? Uvažoval si o psychické bolesti, kterou tím Belle způsobíš, když bude odolávat? Nebo citovou bolest, když se jí to nepovede? Předpokládám co se stane Belle když nebude mít strach o tebe!" vyplivl poslední slovo.
Renesmee úzkostlivě tiskla její prsty na moje tváře, opakování bylo v její hlavě úzkostlivě zbarvené.
Edwardova slova konečně odřízly Jacoba od jeho divně elektrické nálady.Jeho ústa klesla do zamračeného pohledu. "Bella bude cítit bolest?"
"Jako kdyby sis strčil vypalovací želízko rozpálené do běla dolů do krku."
Ustoupila jsem pamatujíc si vůni čisté lidské krve.

"To já nevěděl,"šeptal Jacob.

"možná by bylo lepší se první zeptat," vrčel Edward zpátky přes zuby.

"Kéž by jste mě zastavili."

"Měl jsi být zastaven…"

"Toto není o mě ," přerušila jsem je. Stála jsem velmi tiše, stále držíc Renesmee , a vyrovnaně. "Je to o Charliem, Jacobe. Jak jsi ho mohl takto přivést do nebezpečí? Uvědomuješ si že je pro něj jen možnost smrt nebo upíří život?" můj hlas se třásl se slzami v očích které nebudu moci dlouho prolévat.

Jacob byl stále ustaraný z Edwardova obvinění, ale to moje ho nějak netrápilo."Uvolni se Bello, neřekl jsem mu nic co jsi neplánovala že mu řekneš."

"Ale on přichází!"

"Jo,to je ten nápad. Nebyla to celá ´nech ho si to špatně vyložit´ věc co jsi plánovala?Myslím že jsem poskytl pěknou návnadu jestli to tak můžu říct."

Moje prsty se ohnuly od Renesmee. Bezpečně jsem se k nim otočila zády. "Řekni to rovnou, Jacobe. Nemám na to trpělivost."

"Neřekl jsem mu nic o tobě, Bells. Ne opravdu. Řekl jsem mu o mě.No, ukázal by bylo lepší slovo."

"Přeměnil se před Charliem," Edward zasyčel.

Zašeptala jsem,"Cože si to udělal?"

"Je odvážný,stejně jako ty. Nesložil se nebo něco takového.Musím říct, že jsem byl ohromený.Neměla jsi vidět jeho obličej když jsem se začal svlékat, přesto.Nedocenitelný," Jacob se radostně zasmál.

"Ty naprostý blbče!Chceš aby dostal infarkt?!"

"Charlie je v pohodě.Je silný. Když tomu dáš minutku uvidíš že jsem ti udělal laskavost."

"Máš toho Jacobe jen půlku." Můj hlas byl rozlehlý a tvrdý."Máš 30 vteřin abys mi řekl každý slovo než dám Renesmee Rosalii a utrhnu tu tvojí ubohou hlavu.A Seth tentokrát nebude schopný mě zastavit."

"Ježíši Bello.Nikdy jsi nebyla tak melodramatická. Má to něco společného s upírovskejma věcma?"

"Dvacet šest sekund."

Jacob protočil očima a sedl si na nejbližší židli. Jeho malá smečka se pohybovala a stála podél jeho boku, už ne tak uvolněně jak se zdálo být. Leahiny oči se na mě koukaly se zuby mírně odhalenými.


"Tak tohle ráno jsem zaklepal na dveře u Charlieho a zeptal jsem se ho, jestli se se mnou nechce projít.Byl zmatený, ale když jsem mu řekl že je to o tobě a že jsi byla zpátky ve městě, následoval mě ven do lesa. V každém případě jsem mu řekl že nejsi nemocná a ty věci byly trochu podivný ale dobrý. Právě chtěl jít za tebou ale řekl jsem mu že mu musím něco ukázat jako první. A pak jsem se přeměnil."pokrčil rameny.

Moje zuby se jako plstnatý zlozvyk srazily."Chtěla sem každé slovo, ty monstrum."

"Dobře, jen si říkala že mám 30 vteřin - okay,dobře." Můj výraz ho musel přesvědčit že nejsem v náladě pro škádlení. "Počkejte…přeměnil jsem se zpět a oblékl,a pak až začal zase dýchat, jsem řekl něco jako ´Charlie, nežiješ ve světě ve kterým si myslíš že žiješ. Dobrá zpráva je že se nic nemění - kromě toho že to víš.Život jde pořád stejnou cestou. Můžeš jít přímo zpátky předstírajíc že ničemu z tohohle nevěříš."

"Dal jsem mu minutu, aby si to vše srovnal v hlavě a pak chtěl vědět, o co opravdu jde s tou nemocí. Řekl jsem mu, že jsi byla nemocná, ale že už jsi v pohodě - řekl jsem mu jen, že jsi se změnila k lepšímu,zlepšila. Chtěl vědět co myslím tou změnou a já mu jen řekl, že teď vypadáš víc jako Esme než jako Renée." Edward zasyčel zatímco já hrála v hororu; zamířil nebezpečným směrem.

"Za pár minut, se zeptal, velmi tiše, jestli ses taky změnila ve zvíře. A já řekl ´to by si přála,bylo by to tak cool!´" Jacob se zachechtal.

Rosalie ze sebe vydala zvuk odporu.

"Začal jsem mu vyprávět víc o vlkodlacích, ale nedostal jsem z něj ani slovo - Charlie mě odřízl a řekl že radši nechte vědět nic určitého.. Pak se zeptal, jestli jsi věděla to věděla než jsi si vzala Edwarda, a já řekl ´Ovšem, věděla o tom už roky, od tý doby kdy přijela do Forks.´To se mu moc nelíbilo. Nechal jsem ho mluvit až do té doby než odešel z osnovy.Poté, co se uklidnil, chtěl jen dvě věci. Chtěl tě vidět, tak jsem mu řekl že bude lepší když mi dá náskok, abych vám to vysvětlil."

Zhluboka jsem se nadechla. " A co byla ta druhá věc, kterou chtěl?"

Jacob se usmál. "Bude se ti to líbit. Jeho hlavní požadavek byl to, abych to řekl všechno,když je to možné. I když to pro něho nebylo naprosto podstatné, aby vše věděl a pak to v sobě držel. Jen to potřeboval vědět."

Poprvé jsem cítila úlevu od té doby co Jacob přišel. "Můžu tu část ovládat."

"Víc než to, chtěl by právě předstírat že je to normální." Jacobův úsměv se změnil na samolibý;musel vědět, že bych jako první neklidně omdlévala z vděčnosti.

"Co jsi mu řekl o Renesmee?"zápasila jsem abych udržela v mém hlase okrajovou břitvu, bojujíc s neochotným oceněním. Bylo to předčasné. Stále zde bylo moc špatností s touhle situací. I když Jacobův zásah způsobil lepší reakci než v jakou bych doufala…

"No jo. Tak jsem mu řekl, že ty a Edward jste zdědili novou malou pusu k nasycení." Pohlédl na Edwarda. " Je to tvůj osiřelý svěřenec - jako Bruce Wayne a Dick Grayson." Jacob si odfrkl."Nikdy jsem nemyslel že budu úmyslně lhát kvůli tobě. To je součást celé hry, správně?"Edward v žádném směru nezareagoval , tak Jacob šel dál."Charlie byl tímto bodem šokován,ale zeptal se, jestli jste jí neadoptovali. ´Jako dceru?Jako bych byl druh dědečka?´byly jeho přesné slova. Řekl jsem mu že jo. ´Gratulace, děda´ a tak možně. Dokonce se trochu usmál."

Bodavě jsem se vrátila do svých očí, ale tentokrát ne bez obav nebo bez muk. Charlie se usmíval nad představou být dědeček? Charlie se chtěl setkat s Renesmee.

"Ale ona se mění tak rychle,"zašeptala jsem.

"Řekl jsem mu, že je mnohem víc zvláštní než my všichni dohromady." Řekl Jacob něžným hlasem. Vstal a šel přímo ke mně, mávajíc odtud na Setha a Leah, když ho začali následovat.Renesmee se k němu natáhla, ale já jí sevřela pevněji. "Řekl jsem mu ´Věř mi, nebudeš o tom chtít vědět. Ale když budeš umět ignorovat všechny tyto divné věci, budeš ohromený. Je to ta nejbáječnější osoba na celém světě. ´ A pak jsem mu řekl, že pokud se s tím srovná a hodí to za hlavu, bude mít možnost se s ní setkat. Ale pokud je to pro něj moc, byla bys ho opustila. Řek, že nikdo z něj nikdy nevynutil tolik informací, a že se s tím srovná."

Jacob na mě zíral s polovičním úsměvem, čekajíc.

"Nechystám se ti poděkovat," řekla jsem mu. "Pořád jsi Charlieho vystavil obrovskému riziku."
"Omluvám se za to, že jsem tě zranil. Nevěděl jsem, že to bude takové. Bello, věci se s námi změnily, ale vždy budeš moje nejlepší kamarádka a stále tě budu milovat. Ale správnou cestou. Je tu konečně rovnováha. Oba máme člověka, bez kterého nemůžeme žít."
Usmál se tím Jacobovskám úsměvem. "Stále přátelé?"
Snažila jsem se vzdorovat jak nejvíc jsem mohla, úsměv jsem mu opětovala. Ale jen malinký úsměv.
Natáhl ruku: nabídka.
Zhluboka jsem se nadechla a posunula Renesmeeinu váhu na jednu ruku. Položila jsem mojí levou ruku do té jeho - dokonce ani neucukl před mou chladnou pokožkou. " když dnes večer nezabiju Charlieho, budu zvažovat, že na to zapomenu."
" Když dnes večer nezabiješ Charlieho, budeš mi toho ohromně dlužit."
Protočila jsem očima.
Natáhl svou druhou ruku k Renesmee a tentokrát se mě zeptal. "Můžu?"
"Vlastně jí držím abych neměla ruce volné k tomu, abych tě zabila, Jacobe. Možná později."


Povzdechl si ale nepospíchal na mě. Rozumný.


Alice běžela zpět skrz dveře, s rukama plnýma a výrazem slibující zuřivost.


"Ty, ty a ty," rafala zlostně na vlkodlaky. "Pokud chcete zůstat, jděte do rohu a chvilku tam buďte. Potřebuji vidět. Bello, radši jim taky dej dítě. V každém případě budeš potřebovat volné ruce."


Jacob se vítězně zašklebil.


Nezředěná obava prošla mým žaludkem jako ta ohavnost, která mě měla uhodit. Zahrávala jsem si s mojí pochybnou sebekontrolou a s mým čistě lidským otcem jako s morčetem. Edwardova dřívější slova mě udeřila znovu do uší.








Uvažoval si o psychické bolesti, kterou tím Belle způsobíš, když bude odolávat? Nebo citovou bolest, když se jí to nepovede?








Nedokázala jsem si představit bolest neúspěchu. Moje dýchání se změnilo na lapání po dechu.


"Vem jí," šeptala jsem, posunujíc Renesmee do Jacobových rukou.


Přikývnul, se zájmem se mu svraštilo čelo. Ukázal na ostatní a ti šli do odlehlého rohu místnosti. Seth a Jake skloňujíc se hned k podlaze, ale Leah zatřásla hlavou a našpulila pusu.


"Můžu odejít?"mrmlala. Znepokojeně se koukla na své lidské tělo, oblečená do stejného špinavého trička a bavlněných kraťasů, které nosí ke mně už další den, její krátké vlasy trčely v nezvyklých trsech. Její ruce se pořád třásly.


"Samozřejmě," řekl jacob.


"Zůstaň na východě, ať si nezkřížíš cestu s Charliem." přidala Alice.


Leah se nepodívala na Alici, sehnula se k zadním dveřím a šlápla do seskupeného křoví.


Edward byl zpátky u mě, hladící můj obličej. "Dokážeš to. Vím, že jo. Pomůžu ti, my všichni."


Potkala jsem se s Edwardovýma očima s panikou křičící z mého obličeje. Byl silnější, aby mě zastavil, když se špatně pohnu.


"Kdybych ti nevěřil, že se budeš ovládat, mohli bychom dnes zmizet. Teď hned. Ale ty to dokážeš.A budeš šťastnější, když budeš moci mít Charlieho ve svém životě."
Snažila jsem se zpomalit mé dýchání.


Alice natáhla ke mně ruku. Na její dlani byla bílá krabička." Tyhle budou provokovat tvoje oči - ne bolet, ale zamlží tvůj pohled. Je to otravné. Taky nebudou odpovídat tvé původní barvě, ale je to stále lepší než jasně červená, že?"


Vyhodila krabičku s čočkami do vzduchu a já ji chytila.

"Kdy jsi to.."


"Než jsi odjela na líbánky. Byla jsem připravená na různé možné druhy budoucnosti."


Přikývla jsem a otevřela nádobu. Nikdy předtím jsem nenosila čočky, ale nemohlo to být tak těžké. Vzala jsem malou hnědou čtvrtinovou kouli a stiskla ji, dutou stranou ke mně, do mého oka.


Zamrkala jsem, a vrstva přerušila můj pohled. Mohla jsem přes ní vidět, samozřejmě, ale také jsem viděla strukturu tenké přepážky. Moje oko udržovalo zaostření na mikroskopické trhliny a zvlněné části.


"Vidím co jsi myslela,"mumlala jsem když jsem byla přilepená na jinou. Zkoušela jsem tentokrát nemrkat. Moje oči automaticky chtěly vypudit tu překážku.


" Jak vypadám?"
Edward se usmál. "Nádherně. Samozřejmě…"
"Jo, jo, vždycky vypadá nádherně," Alice ho ukončila, ačkoliv netrpělivě." Je to lepší než červená, ale je to nejlepší pochvala kterou ti můžu dát. Blátivé hnědá. Tvoje hnědá byla mnohem hezčí. Měj na paměti, že to nebude trvat věčnost - jed z tvých očí se rozpustí za pár hodin. Tak když Charlie zůstane dýl, musíš se omluvit a jít si je vyměnit. Což je dobrý nápad, protože lidé potřebují na záchod.ů Zatřásla hlavo. "Esme, dej jí pár rad jak hrát člověka, mezitím já zásobím toaletu čočkami.
" Jak dlouho ještě?"
"Charlie tady bude za 5 minut. Bude to jednoduché."
Esme jednou přikývla a vzala mě za ruku "hlavní věcí je nesedět příliš tiše nebo pohybovat příliš rychle," říkala mi.
"Sedni si když si sedne on," vložil se do toho Emmett. " Lidé nemají rádi když stojí."
"Nech svoje oči bloudit každých třicet sekund nebo tak nějak," Jasper přidal. "Lidé nezírají na jednu věc moc dlouho."
"Zkřiž nohy asi na pět minut a pak na dalších pět minut je překřiž u kotníků," řekla Rosalie.
Pokaždé jsem přikývla na každou radu.Stejné věci jsem zpozorovala včera. Myslela jsem, že bych mohla napodobit jejich činy.
" A mrkej nejméně třikrát za minutu, " řekl Emmett. Zamračil se, pak skočil ke konec stolu, kde byl televizní dálkový ovladač. Přepnul televizi na nějakou univerzitní fotbalovou hru a přikyvoval si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama