close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 8. pokračování

23. ledna 2010 v 8:25 |  Rozbřesk - Kniha 2. /Jacob
Rozběhl jsem se, ne po blátivé cestě skrz zaplevelený živý plot, ale nejkratší dráhou rovnou k lesu. Přeskočil jsem první linii naplaveného dřeva a střihl si to rovnou skrz šípky, stále běžící. V očích se mi objevily malé slzy, když se mi trny zabodly do kůže, ale ignoroval jsem to. Ty vpichy se zahojí ještě než se dostanu ke stromům.
Zahnul jsem za obchod a přeběhl přes hlavní silnici. Někdo na mě zatroubil. Konečně v zákrytu stromů jsem se rozběhl rychleji, dělajíc delší kroky. Lidé by zírali, pokud bych tak běžel na otevřeném prostranství. Normální lidé by takhle rychle běžet nikdy nedokázali. Někdy jsem si myslel, že by mohlo být zábavné, zúčastnit se závodu - třeba Olympického triatlonu nebo tak něco. Bylo by boží sledovat výraz všech těch vrcholnejch atletů, kdybych nad nimi zvítězil. Ale byl jsem si stoprocentně jistý, že by na mě dělali spousty testů, aby se ujistily, že to nebyly steroidy v mé krvi, které mě vyhecovaly k takovému výkonu.
Jakmile jsem byl ve skutečném lese, nesvazován cestami nebo domy, smykem jsem zastavil a shodil ze sebe šortky. Rychlými, nacvičenými pohyby jsem je sroloval a přivázal koženým provázkem ke kotníku. Zatímco jsem těsněji utahoval smyčku, začal jsem se opět pohybovat. Po páteři mi třepotal oheň, vysílajíc trhavé záškuby do mých rukou a nohou. Zabralo to sotva vteřinu. Pohltil mě žár a já pocítil tichý záblesk, který mě učinil něčím jiným. Dopadl jsem těžkými tlapami na travnatou půdu a natáhl zadní nohy, připraven vyrazit.
Přeměna byla velice snadná, když jsem byl soustředěný jako teď. Už jsem neměl problémy s náladou. Kromě toho, když se mi to připletlo do cesty.
Na půl vteřiny jsem si vybavil strašlivou chvílí na té nediskutovatelné napodobivě svatby. Byl jsem tak pomatený zuřivostí, že jsem nemohl ovládat svoje tělo. Byl jsem uvězněný, otřásající se a hořící, neschopný využít šance a zabít to monstrum stojící jen pár metrů ode mě. Byl jsem tak zmatený. Umírající touhou ho zabít. Zděšený možností ublížit jí. Moji přátelé byly na cestě. A potom, jsem byl konečně schopný přeměnit se, ale dostal jsem rozkaz od svého vůdce. Nařízení Alphy. Kdyby tam tu noc byly jen Embry a Quil bez Sama… byl bych pak schopný zabít vraha?
Nenáviděl jsem, když Sam vydal rozkaz jako byl tento. Nenáviděl jsem pocit, že nemám na výběr. Že musím uposlechnout.
A pak jsem si byl vědomí obecenstva. Nebyl jsem ve své hlavě sám.
Neustále tak sebestředný, myslela si Leah.
Hej, žádné pokrytectví, Leah, myslel jsem si nazpátek.
Nechte toho, chlapi, řekl nám Sam.
Nastalo ticho a já cítil Leahino trhnutí při slově chlapi. Přecitlivělá, jako obvykle.
Sam předstíral, že si toho nevšimnul. Kde je Quil a Jared?
Quil byl s Claire. Bere ji k Clearwatersům.

Dobře. Sue se o ni postará.

Jared šel za Kim, myslel si Embry. Dobrá šance neslyšet tě.
Smečkou projelo tiché zavrčení. Zasténal jsem s nimi. Jestli se Jared ukáže, nesporně bude stále myslet na Kim. A nikdo si nebude chtít přehrávat, co do té doby dělal.
Sam se posadil na zadní a zavil do vzduchu. Byl to signál a rozkaz v jednom.
Smečka byla shromážděná několik mil východně od místa, kde jsem byl. Klusal jsem skrz hustý les přímo k nim. Leah, Embry a Paul už k nim také mířili. Leah byla blízko - dost abych mohl slyšet její kroky nepříliš vzdálené v lese. Pokračovali jsme souběžnými trasami, zvolíc si neběžet společně.
No, nebudeme na něj čekat celý den. Bude nás muset dohonit později.

O co jde, šéfe? Chtěl vědět Paul.
Musíme si promluvit. Něco se stalo.

Cítil jsem, jak Samovy myšlenky kmitají ke mně - a ne jenom Samovy, ale také Sethovy, Collinovy a Bradyho. Collin a Brady - nové přírůstky - dneska drželi hlídku se Samem, takže věděli, cokoli věděl on. Nevěděl jsem ale, proč už byl Seth venku a informován. Nebyl na řadě.
Sethe, řekni jim, co jsi slyšel.

Přidal jsem, abych se tam dostal co nejrychleji. Slyšel jsem, že i Leah se pohybuje rychleji. Nesnášela, když ji někdo předběhl. Být nejrychlejší byla jediná věc, které se domáhala.
Zkus mě dohnat, blbče, zasyčela a pak se rozběhla nejrychleji, jak uměla.
Zaryl jsem drápy do hlíny a vystřelil za ní.
Sam se nezdál být v náladě, aby podporoval naše obvyklé postrkování. Jaku, Leah, dejte si pohov.

Ani jeden z nás nezpomalil.
Sam zavrčel, ale nechal to plavat. Sethe?

Charlie obvolával všechny, dokud nenašel Billyho u mě doma."

Jo, mluvil jsem s ním, přidal se Paul.
Projel mnou otřes, když Seth myslel na Charlieho jméno To bylo ono. Konec čekání. Běžel jsem ještě rychleji, nutíc se k dýchání, neboť moje plíce jakoby zatuhly.
Tak který příběh to byl?
Zlobil se. Hádám, že Edward a Bella jsou doma už týden a…

Tlak na prsou povolil.
Byla živá. Nebo přinejmenším nebyla mrtvě mrtvá.
Neuvědomoval jsem si, jak moc jiné to pro mě bude. Celý ten čas jsem na ni myslel, jako na mrtvou a teď jsem ji tak viděl. Viděl jsem, že nikdy neuvěřím, že by ji přivedl zpátky živou. Nemělo by na tom záležet, protože jsem věděl, co nastane.
Jo, brácho, a tady jsou ty špatný zprávy. Charlie s ní mluvil a říkal, že nezněla dobře. Řekla mu, že je nemocná. Carlisle do toho vstoupil a řekl Charliemu, že Bella chytla nějakou vzácnou jihoamerickou nemoc. Řekl, že je v karanténě. Charlie šílí, protože mu nedovolili ji navštívit. Řekl, že ho nezajímá, jestli onemocní, ale Carlisle se nenechal obměkčit. Žádné návštěvy. Řekl Charliemu, že to bylo dost vážné, ale že dělá všechno, co může. Charlie si to celé dny nechával pro sebe, až teď zavolal Billymu. Podle něj zněla dneska ještě hůř.
Když Seth skončil, nastalo vážné duchovní ticho. Všichni jsme rozuměli.
Takže by měla zemřít na tuto nemoc. Nechali by ho podívat se na mrtvolu? Bledé, nehybné, nedýchající tělo? Museli počkat, než se dokáže nehýbat, než se dokáže udržet od zabití Charlieho a ostatních pozůstalých. Jak dlouho by to mohlo trvat?
Pohřbili by ji? Prokopala by se sama ven, nebo by pro ni pijavice museli přijít?
Ostatní tiše poslouchali moje spekulace. Myslel jsem na to mnohem víc, než kdokoli z nich.
Leah a já jsme vstoupili na mýtinu prakticky ve stejný okamžik. Byla si jistá, že byla o délku nosu rychlejší. Posadila se vedle svého bratra, zatímco jsem klusal ke svému místu po Samově pravici. Paule se posunul a udělal tak pro mě místo.
Divil jsem se, proč jsem jediný na nohou. Srst na zádech mi stála, ježatá netrpělivostí.
Na co čekáme? Zeptal jsem se.
Nikdo nic neřekl, ale cítil jsem jejich váhavé pocity.
No tak! Smlouva byla porušena!

Nemáme žádný důkaz - možná je skutečně nemocná…

Tomu sám nevěříš!

Dobře, je to velice podezřelé. Ale stále… Jacobe. Samovy myšlenky se zpomalily, váhal. Jsi si jistý, že tohle chceš? Je to opravdu správné? Všichni víme, co chce ona.
Smlouva nezmiňuje nic o volbě oběti, Same!

Je opravdu oběť? Nepřiřadil jsi jí ty tu nálepku?

Ano!

Jaku, pomyslel si Seth, nejsou naši nepřátelé.
Sklapni, smrade! Jenom to že ty nějak zvráceně sympatizuješ s pijavicí nemění zákony. Jsou naši nepřátelé. Jsou na našem území. Vykopeme je ven. Nezajímá mě, jestli ses kdysi dávno bavil při boji po boku Edwarda Culena.

A co budeš dělat, když Bella bude bojovat s nima, Jacobe? Co? Domáhal se odpovědi Seth.
Už to víc není Bella.

Chystáš se být ten, kdo ji složí?

Nedokázal jsem zabránit bolestivému škubnutí svého těla.
Ne, nebudeš. Tak, co? Chystáš se přinutit jednoho z nás, aby to udělal? A pak vůči němu na věčnost cítit nenávist?

Já bych ne…

Jistěže ne. Nejsi připravený na tento boj, Jacobe.

Instinktivně jsem se přikrčil a vrčel na vlka pískového kožichu na druhé straně kruhu.
Jacobe! Napomenul mě Sam. Sethe, mlč na chvilku.
Seth přikývl svojí velkou hlavou.
Sakra, co jsem zmeškal? Pomyslel si Quil, běžíc plnou rychlostí k místu shromáždění. Slyšel jsem o Charlieho telefonátu…

Chystáme se k odchodu, řekl jsem mu. Proč neskočíš ke Kim a odtáhneš Jareda zubama? Budeme potřebovat všechny.
Pojď rovnou sem, Quile, přikázal Sam. Ještě jsme nic nerozhodli.
Zavrčel jsem.
Jacobe, musím myslet na to, co je nejlepší pro smečku. Musím zvolit směr, abych vás nejlépe ochránil. Časy se změnili od té doby, co naši předkové uzavřeli smlouvu. Já… upřímně nevěřím, že jsou pro nás Cullenovy nebezpečím. A víme, že už tu moc dlouho nebudou. Nepochybně sotva řeknou svůj příběh, zmizí. Naše životy se vrátí do normálu,

Normálu?

Jestli na ně zaútočíme, Jacobe, budou se bránit.

Bojíš se?

Jsi opravdu připravený ztratit bratra? Odmlčel se. Nebo sestru? připojit dodatečně.
Nebojím se zemřít.

Já to vím, Jacobe. To je důvod, proč v tomto zbochybňuju tvůj úsudek.

Zíral jsem mu do černých očí. Vzdáš čest smlouvě našich otců, nebo ne?
Ctím svoji smečku. Dělám, co je nejlepší pro ně.

Zbabělče.

Vycenil zuby.
Dost, Jacobe. Jsi přemožený. Samův duševní hlas se změnil, nabral divné dvojité zabarvení, takže jsme nemohly neuposlechnout. Hlas Alpha. Setkal se pohledem s každým vlkem v kruhu.
Smečka nenapadne Cullenovi bez vyprovokování. Podstata smlouvy zůstává. Nejsou nebezpeční pro naše lidi ani pro lidi ve Forks. Bella Swanová se rozhodla sama, seznámena se všemi detaily, a my nepůjdeme potrestat naše někdejší spojence pro její volbu.

Svatá pravda, pomyslel si Seth nadšeně.
Myslím, že jsem ti řekl, abys mlčel, Sethe.

Ups, Promiň, Same.

Jacobe, kam si myslíš, že jdeš?

Opustil jsem kruh, míříc na západ, takže jsem se k němu mohl otočit zády. Jdu se rozloučit se svým otcem. Očividně už pro mě nemá smysl tady tvrdnout.
Aw, Jaku - nedělej to znovu!

Sklapni, Sethe, okřiklo ho myšlenkou několik hlasů.
Nechceme, abys odešel, řekl Sam, jeho myšlenka byla jemnější než předtím.
Tak mě přinuť zůstat, Same. Seber mi svobodnou vůli. Učiň mě otrokem.

Víš, že tohle neudělám.

Tak potom už není, co říct.

Utíkal jsem od nich pryč, opravdu se snažíc nemyslet na to, co bude následovat. Namísto toho jsem se soustředil na moje vzpomínky z dlouhých měsíců strávených ve vlčím těle, nechajíc ze sebe odkapávat svoji lidskost, dokud jsem nebyl víc zvíře než člověk. Žijící danou chvílí, jedíc když je hladové, spíc když je unavené, pijíc když je žíznivé, a běžící - běžící jen aby běželo. Jednoduché touhy, jednoduché odpovědi na tyto touhy. Bolest přicházela v jednodušších formách. Bolest z hladu. Bolest z chladného ledu pod tlapami. Bolest hlubokého škrábance, když večeře zdivočí. Každá bolest měla jednoduchou odpověď, jasný čin který ji ukončil.
Ne jako být člověk.
Jakmile jsem doběhl k blízkosti mému domu, přeměnil jsem se zpět do svého lidského těla. Potřeboval jsem být schopný přemýšlet v soukromí.
Odvázal jsem šortky a natáhl si je, běžíc do domu.
Dokázal jsem to. Skryl jsem, o čem jsem přemýšlel a teď bylo pro Sama příliš pozdě, aby mě zastavil. Už mě nemohl slyšet.
Sam stanovil velmi jasné pravidlo. Smečka nezaútočí na Cullenovi. Fajn.
Nezmínil se o individuálním útoku.
Ani nápad, smečka dnes na nikoho nezaútočí.
Ale já ano.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama