close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 33. pokračování

12. února 2010 v 18:31 |  Rozbřesk - Kniha 3. /Bella
Max čekal asi minutu přes další salvu křičených urážek a instrukcí a pak blýskl po mě očima, které byly téměř vyděšené. "Ale ty sse setkáváč s klienty z centra pouze ve Čtvrtek-jo, jo! Mám to. "sklopil telefon.
"Chce mě vidět?" Ptala jsem se zářivě.
Max zlostně hleděl. "Mohla jste mi říct, že jste byla přednostný klient."
"Já nevěděla, že jsem."
"Myslel jsem, že byste mohla být policajt," připustil. "Myslím, nevypadáte jako policajt. Ale jednáte zvláštním zpúsobem, krásné. "
Pokrčil rameny.
"Drogový kartel?" Hádal.
"Kdo, já?" Zeptala jsem se.
"Jo. Nebo váš přítel, nebo co. "
"Ne, promiňte. Nejsem opravdu fanda do drog, a ani můj manžel. Stačí říct ne a tak. "
Maxovi se zasekl dech. " Vdaná. Nelze dát si pauzu. "
usmála jsem se.
"Mafie"?
"Ne."
"Pašování diamantú?"
"Prosím! Tohle je ten typ lidí, s nimiž jednáte obvykle, Maxi? Možná potřebujete novou práci. "
Musela jsem přiznat, že jsem si to maličko užívala. Nebyla jsem moc ve styku s lidma kromě Charlieho a Sue. Bylo zábavné sledovat ho jak se kroutí. Také jsem byla potěšena tím, jak snadné bylo nezabít ho.
"Vy jste se zapletla do něčeho velkého.A špatného, "prohlásil uvažujíc.
"takhle to opravdu není."
"To je to, co všichni říkají. Ale kdo jiný potřebuje papíry? Nebo kdo jiný si může dovolit zaplatit J-ovy ceny, měl bych říct. Nikdo mého postavení, tak jako tak, "řekl, a pak opět zamumlal slovo vdaná.
On mi dal zcela novou e-mailovou adresu se základními směry, a pak pozoroval múj odjezd s podezřívavýma, lítostivýma očima.


V tomto bodě, jsem byla připravena na téměř cokoli- nějaké hi-tech doupě James Bondovského zloducha by bylo vhodné. Tak jsem myslela, že Max mi musel dát špatnou adresu jako test. Nebo možná to bylo podzemní doupě, velmi obvykle pod středovým pásem úmistněné naproti lesnatým kopcúm v hezké rodinné čtvrti.
Zatáhla jsem na volné místo a vzhlédla na vkusně nenápadné znamení, kde stálo JASON SCOTT, advokát.



Kancelář uvnitř byla béžové s celerově zeleným nádechem, neškodná a nenápadná. Nebyla tady ani stopa upíří vúně, a to mi pomohlo uvolnit se. Nic než neznámý člověk. A cela pro podezřelé byla zasazena do zdi, a dost nezajímavá blond recepční seděla za stolem.
"Ahoj," pozdravila mě. "Jak vám mohu pomoci?"
"Já jsem tady abych se setkala s panem Scottem."
"Máte domluvenou schůzku?"
"Ne tak docela."
Trochu se uculila. "Pak by to mohlo nějaký čas trvat6

"Proč jsi zatím nesednete, zatímco já-"
April! Požadující mužský hlas zavřeštěl z telefonu na jejím stolu. Očekávám paní Cullenovou zakrátko.
Pousmála jsem se a ukázala na sebe.
Pošlete jí okamžitě. Chápete to? Já se nestarám, co to přeruší.
Mohla jsem slyšet něco jiného v jeho hlasu kromě netrpělivosti. Stres. Nervy.
"Právě přijela," řekla April, jakmile mohla mluvit.
Co? Pošlete jí! Na co čekáte?
"Hned to bude, pane Scotte!" Vstala, třepotajíc rukama jako mně vedla cesta dolů krátkou chodbou, nabízejíc mi kávu nebo čaj, nebo cokoliv jiného, co bych chtěla.
"Jsme tady," řekla, když mě uvedla do mocenské kanceláře, vybavené těžkým dřevěným stolem a falešnou zdí.
" Zavři za sebou dveře," nařídil chraplavý tenor.
Zkoumala jsem muže za stolem, přičemž April se dala na bezhlavý ústup. Byl nízký a plešatící, pravděpodobně asi padesát pět, s břichem. Měl na sobě červenou hedvábnou kravatu s modro-bílou-pruhovanou košilí a jeho sako v námořnícké modři viselo na křesle. Také se třásl, zbledl na nezdravě těstovitou barvu, na jeho čele se leskl pot, představila jsem si semeniště vířící hluboko pod zámkem.
J se dal dokupy a vratce se zdvihl ze své židle. Natáhl ruku přes stůl.
"Paní Cullenová. Je mi absolutním potěšením. "
Popošla jsem k němu a jednou mu rukou rychle potřásla. Mírně se lekl mé studené kůže, ale nezdál se být překvapen.
"Pan Jenks. Nebo upřednostňujete Scotta? "
Znovu sebou škubl. "Cokoliv si přejete, Zajisté."
"Co takhle říkejte mi Bella a já vám budu říkat J?"
"Jako staří přátelé," souhlasil, vytírájíc si čelo hedvábným šátkem. Ukázal na židli abych si sedla a taky si sedl. "Musím se zeptat, setkávám se konečně s rozkošnou ženou pana Jaspera?"
Na sekundu jsem to zvažovala. Takže tento člověk znal Jaspera, Alice ne. Znal ho a vypadal taky trochu poděšeně. "Jeho švagrová, ve skutečnosti."
Našpulil rty, jako kdyby byl chtivý pochopit stejně zoufale jako já.
"Věřím, že pan Jasper je v dobrém zdravotním stavu?" Zeptal se opatrně.
"Jsem si jistá, že jeho zdraví je výborné. Právě teď je na prodloužené dovolené."
Zdálo se že tohle vysvětlilo některé J-ovy zmatky. Přikývl a promnul si prsty. "Jen tak. Měla jste přijít do hlavní kanceláře. Moji asistenti by vás dovedli rovnou ke mně-nemusela by jste projít nepohostinnými kanály. "
Jen jsem přikývla. Nebyla jsem si jista, proč mi Alice dala adresu v ghettu.
"Ah, dobře, že jste tady. Co pro vás mohu udělat? "
"Papíry," řekla jsem, snažíc se, aby můj hlas zněl jako že vím o čem mluvím.
"Jistě," souhlasil J. "Mluvíme o rodném listu, úmrtném listu, řidičském průkazu, pasu, sociálném pojištění ...?"
Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. Dlužím Maxovi velký čas.
A pak můj úsměv opadl. Alice mě sem poslala z nějakého důvodu, a byla jsem si jistá, že to bylo pro ochranu Renesmee. Její poslední dárek pro mne. Jedna věc o které veděla že ji budu potřebovat.


Jediný důvod, proč by Renesmee potřebovala falzifikátora, byl že by utíkala. A jediný důvod, proč by Renesmee utíkala by byla naše prohra.
Pokud bychom Edward a já utíkali s ní, nepotřebovala by tyto dokumenty ihned. Já si byla jistá, že doklady byly něco co Edward věděl jak sehnat, nebo udělat sám, a byla jsem si jistá, že znal způsob, jak uniknout bez nich. Můžeme s ní utíkat tisíce mil. Múžeme se s ní plavit přes oceán.
Abychom ji zachránili.

A všechna to tajemství, abych to udržela v tajnosti před Edwardem. Protože bylo dost možné že co ví on, věděl by taky Aro. Kdybychom prohráli, Aro by jistě získal informace, které nutně potřeboval, ještě než by zničil Edwarda.
Bylo to tak jak jsem si myslela. Nemohli jsme vyhrát. Ale budeme mít štěstí při zabití Demetriho než prohrajeme, když Renesmee bude mít šanci utéct.
Moje tiché srdce bylo v mé hrudi jako balvan -drtivá váha. Všechny mé naděje vybledli jako mlha na sluníčku. Mé oči píchali.


Kdo by tohle chtěl? Charlie? Ale on byl tak bezbranný člověk. A jak bych dostala Renesmee k němu? Nebude nikde poblíž boje. Takže zústává jediná osoba. Nikdo jiný tady opravdu není.


Tohle jsem promyslela tak rychle, že J ani nezaznamenal mou odmlku

"Dva rodné listy, dva pasy, jeden řidičský průkaz," řekl jsem tichým, podrážděným tónem.
Pokud si všiml, že jsem změnila výraz, předstíral že ne.
"Jména?"
"Jakob ... Vlk. A ... Vanessa Vlková. "Nessie se zdála být dobrá přezdívka pro Vanessu. Jakoba přinutí odejít ta věc s Vlkem.
Jeho pero škrábalo rychle napříč právním blokem. "Prostřední jména?"
"Stačí dát něco všeobecného"
"Pokud tomu dáváte přednost. Věk? "
"Dvacet sedm muž, pět dívka." Jakob by to mohl dokázat. Bylo to zvíře. A při tempu jakým Renesmee rostla, bych raději odhadovala výšku. Mohl by být její nevlastní otec. ...
"Budu potřebovat fotky, pokud dáváte přednost hotovým dokumentům," řekl J, přerušíc moje myšlenky. "Pan Jasper si obvykle přál dokončit je sám. "
No, tím se vysvětluje proč J nevěděl jak vypadá Alice.
"Vydržte," řekla jsem.
Tohle bylo štěstí. Měla jsem několik rodinných fotografií zastrčené v peněžence a jednu perfektní-Jakob držící Renesmee na předních schodech na verandu - pouze měsíc staré. Alice mi je dala jen několik dní před ... Aha. Možná v tom nebylo až tolik štěstí. Alice věděla, že mám ty obrázky. Možná měla nějaké tlumené záblesky že je budu potřebovat, než mi je dala.
"Tady to máte."
J chvíli zkoumal obrázky. "Vaše dcera je vám velice podobná."
Napjala jsem se. "Spíš je podobná svému otci."
"Kterým není tenhle člověk." Dotknul se Jakobova obličeje.
Moje oči se zúžily a na J-ově lesklé hlavě vyskočili nové perličky potu.
"Ne To je velmi blízký přítel rodiny. "
"Odpusťte mi," zamumlal, a pero opět začalo škrábat. "Jak brzy budete potřebovat doklady?"
"Můžu je mít za týden?"
"To je spěšná rychlost. Budeto stát dvakrát tolik, -ale odpusťte mi. Já zapoměl s kým mluvím. "
Je zřejmé, že znal Jaspera.
"Jen mi dejte sumu."
Vypadal že váhá říct to nahlas, i když jsem si byla jistá, že když jednal s Jasperem, musel vědět, že cena nebyla podstatná. Ani s přihlédnutím k nafouklým účtům, které existovali po celém světě s různými jmény Cullenú, po celém domě byl poschovávaný dostatek peněz, který by uživil malou krajinu tak po desetiletí; zpúsobem který mi připomněl jak byla vždycky stovka rybářských háčkú vzadu každé zásuvky v Charlieho domě. Nepochybovala jsem že malý úbytek, který jsem přemístila jako přípravu na dnešek si nikdo ani nevšimne.



J napsal cenu dolů na spodek právníckého bločku.


Já klidně přikývla. Měla jsem sebou víc než jen tolik. Znova jsem rozepla tašku a odpočítala požadovanou částku-všechno byli bankovky-roztříděné po 5000 dolarových svazcích, takže to bylo v okamžiku.
"Tady."
"Ah, Bello, opravdu mi nemusíte dávat celou částku ihned. Je obvyklé, že si púlku nacháte až do doručení dokumentú. "
Vyčerpaně jsem se pousmála na nervózního muže. "Ale já vám věřím, J. Mimochodem, Dám vám bonus-stejný znovu, když dostanu doklady."
"To není nutné, ujišťuji vás."
"Nedělejte si starosti." Nebylo to, jako bych si to mohla vzít s sebou. "Takže se setkáme tady za týden ve stejnou dobu?"
Věnoval mi bolestný pohled. "Vlastně bych dal přednost tomu, aby se taková transakce dělala v místech, která nesouvisí s mými různými obchody."
"Pochopitelně. Jsem si jista, že jsem to nedělala tak, jak očekáváte. "
"Jsem zvyklý nemít očekávání, pokud jde o rodinu Cullenú." Zapitvořil se a pak rychle poskládal tvář znovu. "Mohli bychom se sejít v osm hodin za týden ode dneška v The Pacifico? Je to na Union Lake a jídlo je výborné. "
"Perfektní." Ne, že bych se k němu připojila na večeři. Skutečně by se mu nelíbilo kdybych to udělala.
Vstala jsem a potřásla znovu jeho rukou. Tentokrát necouvl. Ale zdálo se že má nějakou novou obavu. Jeho ústa byla ztuisnutá záda napjatá.
"Budete mít problémy s termínem?" Zeptala jsem se.
"Cože?" podíval se, vytržen z pozoru při mé otázce. " termín? Aha, ne. Nemějte obavy. Já jistě budu mít vaše dokumenty hotové včas. "


Bylo by hezké mít tady Edward, takže bych věděla, co bylo skutečnou J-ovou obavou. Povzdechla jsem. Udržet tajemství před Edwardem bylo dost zlé, být od něj pryč bylo téměř stejně zlé.
"Pak se uvidíme za týden."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama