close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 36. Krvežíznivost

12. února 2010 v 18:34 |  Rozbřesk - Kniha 3. /Bella
Přišli okázale, svým zpúsobem krásní.
Přišli v přísné, formální formaci. Hýbali se spolu, ale nebyl to pochod, vypluli perfektně sehraní spomezi stromú-tmavý, neporušený tvar, zdálo se že se pohybují pár palcú nad bílým sněhem, tak hladký byl jejich postup.
Vnějšího obvod byl sivý; s každou další řadou smřem dovnitř tmavší, ve středu nejhlubší černá. Každá tvář byla zastíněná kapucí. Na omdlení šoupavý zvuk jejich nohou byl natolik pravidelný, že to bylo jako hudba, komplikovaný neomylný rytmus.


Na nějaké znamení, které jsem nepostřehla-nebo snad žádné nebylo, pouze tisíciletí praxe-se sestava rozložila směrem ven. Pohyb byl příliš upjatý, příliš pravoúhlý, příliš připomínal otevírající se květinu, i barvou, byl to otevírající se vějíř, graciézní, ale příliš hranatý.


Šedě odětá část se rozložila na bocích, zatímco tmavší formy postupovali prudce dopředu přesně ve středu, každý pohyb pečlivě kontrolován.
Jejich postup byl pomalý, ale záměrný, a to beze spěchu, bez napětí, bez úzkosti. Bylo to tempo nepřemožitelných.
Tohle byla téměř moje stará noční můra. Jediné, co chybělo byla zlomyslná chtivost kterou jsem viděla v jejích tvářích v mém snu-úsměv mstivé radosti. Až doteď byli Volturiovi příliš disciplinovaní než aby ukázali vůbec nějaké emoce. Také nevykazovali překvapení nebo zděšení před sbírkou upírú kteří na ně čekali-sbírkou která ve srvonání s nimi vypadala chaotická a nepřipravená.

Nedali najevo překvapení před obrovským vlkem který stál v našem středu.


Nemohla jsem se ubránit abych je nespočítala. Bylo jich třicet dva. I kdyby jste nepočítali dvě zaostávajíci, černě oděté postavy úplně vzadu, myslím že to byli manželky-chráněná poloha naznačovla že se útoku nezúčastní-pořád nás počtem převyšovali. Bylo nás jen devatenáct, kteří budou bojovat, a pak dalších sedm, kteří se jen budou dívat, jak budem zničeni. Dokonce i kdybychom započítali deset vlků, měli nás.


"jdou Rudokabátníci, jdou Rudokabátníci," mumlal Garrett záhadně sám k sobě a pak se uchechtl. Posunul se krok blíže ke Kate.
"Přijeli," zašeptal Vladimir Stefanovi.
"Manželky," zasyčel zpět Stefan. "Celá garda. Všichni dohromady. Je dobře že jsme nezkusili Volterru. "


A pak, jako kdyby jich nebylo dost, zatímco Volturiovi pomalu a majestátně pokračovali, za nimi začali vstupovat na mýtinu další upíři.
Tváře v tomto zdánlivě nekonečném přílivu upírú byli protikladem k bezvýrazným disciplinovaným obličejúm Volturiú -tihle vyzařovali kaleidoskop emocí. Zpočátku to byl šok, a dokonce i úzkost jako viděli nečekanou silou čekající na ně. Ale tyhle obavy, prošli rychle, byli v bezpečí ve své drtivé převaze, v bezpečí jejich pozice za nezastavitelnou sílou Volturizú. Jejich projev se vrátil k výrazu, který měli na tvářích předtím než jsme je překvapili.
Bylo snadné pochopit jejich způsob myšlení- tvářili se jednoznačně. Tohle byl rozhněvaný dav, vydrážděný k šílenství a otročící pro spravedlnost. Plně jsem si neuvědomila upíří postoj k nesmrtelným dětem, doku jsem si nepřečetla tyto tváře.
Bylo jasné, že tato různorodá, chaotická horda-dohromady více než čtyřicet upírú-byli svědkové Volturiú. Kdbychom byli mrtví, šířili by řeči, že zločinci byli vyhlazeni, že Volturiovi jednali úplně nestranně. Většina vypadala, jako by doufali, ve víc než jen možnost stát se svědkem- chtěli pomoct trhat a pálit.
Nemodlili jsme se. I kdybychom mohli nějak neutralizovat výhody Volturiú, pořád by nás mohli pochovat pod hromadou jejich těl. I kdybychom zabili Demetriho, Jakob nebude schopen předběhnout je.
Cítila jsem stejné kompletní porozumění klesající kolem mě. V ovzduší převážilo zoufalství, tlačící mě víc než předtím.
Bylo zřejmé že jeden upír mezi odpúrci k nim nepatří, rozeznala jsem Irinu jak váhá mezi dvěma skupinami, její výraz vynikal mezi ostatními. Irinin zděšeně upřený pohled byl Tanyině pozici v přední linii. Edward zavrčel, je velmi tiše, ale vášnivě.
"Alistair měl pravdu," zamumlal Carlislovi.
Sledovala jsem Carlislúv tázavý pohled na Edwarda.
"Alistair měl pravdu?" zašeptala Tanya.
"Oni-Caius a Aro-přišli ničit a získat," Edward vydechl téměř tiše zpět jen naše strana to slyšela. "Oni mají mnoho vrstev strategie již na svém místě. Pokud se Irinino obvinění nějak ukáže být nepravdivé, najdou si další důvod, proč zaútočit. Ale teď vidí Renesmee, takže jsou naprosto optimistickí o průběhu akce. Dalo by se ještě pokusit se bránit proti jejich další nepřirozeným silám, ale nejprve budou muset zastavit, aby slyšeli pravdu o Renesmee. "Pak ještě tišeji. ", Což nemají v úmyslu udělat."
Jakob vydal trochu divné zafunění.
A pak nečekaně o dvě sekundy později se průvod zastavil. Tichá hudba dokonale synchronizovaných pohybů se změnila na ticho. Bezchybná disciplína zůstala nepřerušená; Volturiovi zmrzli v absolutním tichu jako jeden. Stáli asi sto yardů od nás.


Za mnou, po stranách, jsem slyšela, jak bijou velká srdce, blíž než kdykoliv předtím. Riskla jsem pohled do leve a do prava, abych viděla, co zastavilo postup Volturiú.
Vlci se k nám přidali.
Na obou stranách naši nerovnoměrné line, byli vlci rozvětvení v dlouhé, hraničné formaci. Ušetřila jsem zlomek vteřiny abych zaznamenala že tam bylo víc než jen deset vlkú, abych rozeznala vlky které jsem znala a ty, které jsem předtím neviděla. Bylo jich šestnáct rozmístěných rovnoměrně kolem nás-celkem sedmnáct, počítajíc Jakoba. Bylo jasné, z jejich výšky a nadrozměrných tlapek, že všichni nově příchozí byli velmi, velmi mladí. Myslím že jsem to měla předvídat. S tolika upíry utábořenými v okolí, byla vlkodlačí populační exploze nevyhnutelná.
Více dětí, které zemřou. Divila jsem se, proč to Sam dovolil, a pak jsem si uvědomila, že neměl jinou možnost. Pokud by se kterýkoli z vlků postavil na naši stranu, Volturiovi by jistě vyhledali zbytek. Dali do hry celý svúj druh.
A my prohrajem.
Náhle jsem byla vzteklá. Pod vztekem jsem byla vražedně rozčílená. Moje beznadějné zoufalství úplně zmizelo. A na nejasná načervenalá záře zahalila tmavé postavy předemnou, a vše, co jsem chtěla v té chvíli byla šance zatnout do nich zuby, otrhat jim končetiny od těla a upálit je na hranici. Byla jsem tak šílená že bych mohla tancovat kolem hranice, kde se praží zaživa; smála bych se, zatímco se mění v dým. Moje rty se automaticky stáhli a tiché, nelítostné bručení rozeznělo můj krk z jámy mého žaludku. Uvědomila jsem si, že koutky mám zvednuté v úsměvu.
Zafrina a Senna vedle mě tiše vrčeli v ozvěně. Edward mi stlačil ruku kterou mi stále držel, aby měč upozornil.
Zatíněné tváře Volturiú byly stále z větší části bezvýrazné. Pouze dva páry oči neprozrazovali vůbec žádné emoce. V samém centru, dotýkajíc se rukama, Aro a Caius zastavili aby shodnotili, a celá garda zastavila s nimi, čekajíc na příkaz zabít. Ti dva se na se na sebe nedívali, ale bylo zřejmé, že komunikují. Marcus, který se dotýkal Ara na druhé straně se nezdál být součástí konverzace. Jeho výraz nebyl tak tupý jako u gardy, ale byl téměř prázdný. Zdálo se že se docela nudí, stejně jako když jsem ho viděla předtím.


Postavy svědkú Volturivých byli nakloněny směrem k nám, jejich oči zuřivě zafixované na Renesmee a na mě, ale zůstali stát blízko okraje lesa, čímž ponechávali široký prostor mezi sebou a vojáky Volturiú. Pouze Irina se vznášela blízko za Volturii, jen pár kroků od starobylých žen-obě s blond vlasy a vybledlou kúží a potaženýma očima-a jejich dvou masivních bodyguardú.


Byla tam jedna žena v tmavěji šedém plášti hned za Arem. Nebyla jsem si jistá, ale vypadalo to, že se ve skutečnosti dotýká jeho zad. Bylo to další štít, Renata? Byla jsem stejně jako Eleazar zvědavá, jestli bude schopna odpudit mně.


Ale já bych nepromrhala svúj život ve snaze dostat Caia nebo Ara. Měla jsem více dúležitých cílú.
Teď jsem hledala jak je naplnit a neměla jsem problém vybrat dva útlé, tmavě šedé pláště blízko srdci seskupení. Alec a Jane, docela dobře nejmenší členové gardy stáli po Marcusově boku, doprovázeni Demetrim na straně druhé. Jejich tváře byly krásně hladké, což jim nic neubíralo, ale měli na sobě nejtmavší plášě s výjimkou černých plášťú Starých. Čarodějnická dvojčata, jak jim říkal Vladimir. Jejich síla byla základním kamenem ofenzivy Volturiú. Šperky v Arově sbírce.
Moje svaly se napjali a ústa mi zaplavil jed.
Arovy a Caiovy potažené červené oči probleskli celou naší linii. V Arově tváři jsem četla zklamání jak jeho upřený pohled přelétl přes naše tváře znovu a znovu, hledajíc jednu, která chyběla. Rty mu ztuhli zklamáním.
V té chvíli jsem necítila nic než vděčnost že Alice utekla.
Jak se pauza prodlužovala, slyšela jsem, jak se Edwardovi zrychlil dech.
"Edwarde?" zeptal se Carlisle, tiše a úzkostlivě.
"Nejsou si jisti, jak postupovat. Zvažují možnosti, výběr klíčových cílů-mě, samozřejmě tebe, Eleazara, Tanyu. Marcus čte sílu našich vzájemných vazeb, hledá slabá místa. Dráždí je přítomnost Rumunú. Bojí se tváří, které neznají- zejména Zafrina a Senna-a přirozeně vlkú. Ještě nikdy předtím je nikdo nepřevážil počtem. To je to, co je zastavilo. "
"Převážil počtem?" zašeptal Tanya nedůvěřivě.
"Nepočítají své svědky," vydechl Edward. "Pro gardu jsou nic, nesmyslní. Aro má prostě rád publikum. "
"Měl bych promluvit?" zeptal se Carlisle.
Edward zaváhal, pak přikývl. "Tohle je jediná šance, kterou dostaneš."
Carlisle narovnal ramena a vystoupil o několik kroků před naší obrannou linii. Nenáviděla jsem vidět ho osamotě, nechráněného.


Rozpřáhl ruce, držíc dlaně nahoru, jako kdyby v pozdravu. "Aro, můj starý příteli. Jsou to staletí. "
Na Bílé mýtině bylo na dlouhý moment mrtvé ticho. Cítila jsem napětí převalující se přes Edwarda jako poslouchal Arovo hodnocení Carlislovych slov. Napětí rostlo jak sekundy odtikávali.


A pak Aro vystopil vpřed z centra formace Volturiú. Štít, Renata, se přesunul s ním, jako kdyby špičky jejích prstů byly všité do jeho pláště. Poprvé Volturiovi zareagovali. A mumlavé nadávky se převalili přes linii, obočí stažená v mračení, rty zvlněné od zubů. A několik strážcú se naklonilo vpřed a přikrčilo.
Aro natáhl jednu ruku k nim. "Klid."
Udělal ještě několik krokú, pak naklonil hlavu ke straně. Jeho mléčné oči svítili zvědavostí.
"Čistá slova, Carlisle," vydechl svým tenkým, slabým hlasem. "Zdají se být vyvedení z míry, protože se domnívají, že jste shromáždili armádu, aby mě zabila, a zabila mé drahé."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama